Klíčová role spotřeby domácností v čase hospodářské recese

Proč v dobách konjunktury bohatnou domácnosti nejpomaleji a v čase recese chudnou nejrychleji?
Proč by vlastníky firem i politiky měl tento účastník ekonomického systému zajímat? Jak se chování
domácností v ČR odrazí na výkonnosti národní ekonomiky a jak se domácnosti budou chovat? Proč jsou
domácnosti tak zranitelné proti účinkům krize? Jsou sociální nepokoje v čase recese jejím průvodním
jevem? Bude tato krize hospodářství ve svých důsledcích jiná, než minulé podrobně prozkoumané?

Tyto otázky si možná klade mnoho z nás, hledáním odpovědí se zabývá málokdo. Pokusme se v této
glose najít na některé otázky odpovědi i za cenu určitého zjednodušení. Osobně rozlišuji v hospodářském
systému 4 základní účastníky: domácnosti, firmy, stát a média. Vliv médií na hospodářství je na samostatný
výzkum. O vlivu státu na hospodářství v jeho přirozených cyklech bylo napsáno za posledních 300 let více
knih, než má normální jedinec čas přečíst za celý svůj život. Působení firem na utváření ekonomických
systémů je předmětem neustálého zkoumání stejně tak, jako účinkování a vliv domácností.

Proč domácnosti v období ekonomické konjunktury bohatnou nejpomaleji a v časech krizí chudnou
nejrychleji? Kořenovou příčinou je dle mne fakt, že domácnosti jsou hlavním konzumentem všech úroků a
daní v podobě cen produktů a služeb, které spotřebují a tudíž ekonomický blahobyt všech účastníků
hospodářství je na spotřebě domácností závislý. V časech růstu rostou disponibilní příjmy prakticky vždy
volnějším tempem (rozuměj pomaleji), než ceny produktů a služeb, které domácnosti spotřebují a které už
v sobě obsahují daně a úroky svých producentů. Zároveň také roste další zadlužení domácností (úvěry,
půjčky, leasingy), jehož důsledkem jsou fixní splátky snižující disponibilní příjmy.které jejich disponibilní
příjmy fixními splátkami těchto dluhů snižují. Naopak v depresivních cyklech hospodářství klesají
disponibilní příjmy domácností mnohem rychleji, zůstávají jim fixní splátky dluhů, ale v produktech a ve
službách zůstávají identické úroky a daně. Tímto se nabídka vzdaluje poptávce, stává se pro ni nepřístupná.
Ke zvýšení spotřeby domácností nepomáhá ani snižování cen až k deflačním úrovním, naopak z určitého
pohledu snižování cen působí zcela opačně, způsobuje snižování příjmů domácností (viz graf inflace r/r a m/m) oslabením firem a nárůstem nezaměstnanosti, ani nejrůznější stimulační balíčky státu. Zvýšení spotřeby domácností je podle mne spíše otázkou hledání psychologických stimulantů a vytvoření atmosféry důvěry ve vlastní hospodářství.

Domácnosti nemají prakticky žádné možnosti snížení své daňové zátěže jako firmy, nemůžou pracovat se záporným saldem rozpočtu podobně jako stát, jsou tudíž v obou cyklech hospodářství odsouzené chovat se ekonomicky více zodpovědně. Úbytek pracovních míst je přirozeným důsledkem snižování spotřeby především domácností a tyto v důsledku výpadku příjmů snižují svou spotřebu ještě více. Takto vzniká uzavřený cyklus, kde pokles spotřeby způsobuje nezaměstnanost a ta dále snižuje spotřebu. Na jednoduchém příkladu lze namodelovat výpadek příjmů v našem hospodářství vlivem rostoucí nezaměstnanosti v roce 2009.

Z grafu znázorňující nezaměstnanost je patrné, že roste od XI/2008. Ke konci roku 2008 dosáhla nezaměstnanost 6%, což činilo celkem 352.250 lidí bez práce (zdroj MPSV ČR). Dynamika růstu nezaměstnanosti se v posledních 3 měsících přibrzdila a vytvořila tak klamné zdání, že krize dosáhla svéhodna, čehož se chytili někteří evropští politici. Podobně klamný dojem získaly firmy a přibrzdily nebo zcela zastavily své restrukturalizační progra (některé, a není jich málo, vůbec s restrukturalizací nezačaly). Dle mého názoru jsme na dno ještě zdaleka nedosáhli. Evropský hospodářský prostor (tedy i ten náš český) pomalu vstřebává účinky redukčních opatření firem a národních podpůrných balíčků typu šrotovné a pračkovné. Reakcí tržního systému ovšem nebude nárůst spotřeby na žádné ze stran jeho účastníků, není k tomu žádný racionální důvod.
 

Koncem VI/2009 dosáhla v ČR nezaměstnanost 8%, celkem bylo bez práce 463.555 lidí. Rozdíl je závratných 111.305 lidí. Na konci roku 2008 dosáhla nominální mzda 24.484 Kč (zdroj Český statistický úřad), řekneme, že z toho disponibilní mzda činila 18.000 Kč. Řekneme li si, že dotace v nezaměstnanosti bude průměrně 5.500 Kč, při počtu 111.305 lidí bez práce je výpadek příjmů (spotřeby domácností) do ekonomického systému 1,4 mld. Kč/měsíc. Za rok je to zhruba 17 mld. Kč chybějících v přímé spotřebě domácností. Uvědomuji si jednoduchost tohoto výpočtu, nicméně pro ilustraci problému postačí. Reakcí hospodářství na celkový pokles spotřeby je záporný růst HDP v I.Q.2009 -3,4%.

Reakce průmyslové výroby je znázorněna v grafu indexu průmyslové produkce. V porovnání ledna 2008 a června 2009 poklesla výkonnost průmyslu o 26,7%, rozdíl v nezaměstnanosti je 27,2%, zjevně se tedy trendy výkonnosti českého průmyslu projevují v trendech nezaměstnanosti. Opět ve zjednodušené formě je zde odpověď na otázku, proč by se vlastníci firem a politici měli zajímat o ekonomickou kondici domácností: jednoduše proto, že z krize ven je nejrychlejší cesta přes spotřebu domácností. Je cenné a důležité zkoumat míru a formu zadlužení domácností a jejich úspory a z těchto dat predikovat ekonomické možnost domácností v nejbližším období. Další pokles ekonomické kondice domácností zapříčiněný růstem nezaměstnanosti bude mít za následek další růst sociálního napětí, růst přízně extrémní pravici a extrémní levici, nárůst sociálněpatologických jevů typu hrozby vyhození fabriky do vzduchu a v konečném důsledku se projeví dalším poklesem výkonnosti hospodářství. V říjnu 2008 jsem predikoval pro SPD ČR nezaměstnanost na konci roku 2009 ve výši 10%, teď bych se opravil a očekával bych 11 až 11,5%. V roce 2010 budou tyto trendy stále pokračovat jednoduše proto, že není žádný logický důvod pro obrat k růstu. Tato krize totiž není o dosažení dna a odražení se od něj, tato krize je o globální změně finančního systému, o struktuře hospodářství v globálním měřítku, v měřítku Evropské socialistické unie i v měřítku ČR, bude o změnách hodnoty aktiv. Demokracie se prostě stává příliš drahým statkem v současném pojetí Evropy, za pár měsíců se rozdíly mezi bohatými a chudými začnou nazývat třídními rozdíly a Evropská socialistická unie nemá nástroje, ani zdroje na hledání a uplatňování účinných řešení. Musíme se tedy spolehnout na Obamu, nebo možná ještě lépe, na sebe.
 

Ale abych nebyl závěrem pesimistou, i když hospodářství ČR zdaleka nedosáhlo svého dna, rezerv je stále poměrně dost, zadlužení stále není příliš vysoké a stále je dostatek času na realizace účinných opatření pro eliminaci účinků globálního hospodářského útlumu. Cesta ke zlepšení není lemována regulacemi a omezeními, naopak vidím jako účinnější nástroje otevření, transparentnost, deregulace a liberalizac se sociálním akcentem. Domácnosti jsou pro vlády, politické reprezentace a firmy velmi důležitým partnerem, spojencem a zákazníkem. Konec krize a budoucí tvar hospodářství u nás, v Evropě i ve světě je schován v chování domácností, v jejich důvěře v ekonomický a finanční systém, v jejich ochotě a schopnosti své příjmy a úspory utrácet.

Robert Masarovič, partner a obchodní ředitel Inventio Consulting.